Slavnostní odhalení pomníku poručíka U.S.A.A.F Williama L. Kigginse

********************** Je pošmourné podzimní odpoledne, středa 11. října 1944. Do konce nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, nazvaného historiky 2. světová válka, zbývá něco přes půl roku... Nad zoraným a po podzimních zemědělských pracech čerstvě povláčeným polem místních sedláků zazáří ohnivá koule. Ve 14.30 hodin se v prostoru mezi tzv. Tuřanským lesem a osadou Malá Slatinka (prostor mezi nynějším civilním letištěm Brno-Tuřany, místní částí Slatinka a dálničním sjezdem Brno-Slatina) zřítil po zásahu německou protiletadlovou baterií americký hloubkový stíhací letoun typu North American P-51B Mustang, sériové výr. číslo 43-24854 s půvabnou leteckou přezdívkou na trupu „Miss Betty". Stroj patřil do stavu 31. stíhací skupiny 15. americké letecké armády, operující nad územím protektorátu Čechy a Morava ze základen v jižní Itálii a jeho pilotem byl příslušník 308. perutě (31. FG / 308 FS) poručík armádního letectva U.S.A. (2/Lt. U.S.A.A.F.) William L. Kiggins (osobní číslo O-1692808). Ostatky zahynulého letce byly pohřbeny za dozoru německých úřadů na slatinském hřbitově. Po exhumaci 18. 9.1946 byly převezeny na americký válečný hřbitov St. Avold ve Francii a v roce 1949 do rodného města Toledo ve státě Ohio - U.S.A. Trosky letounu vydala země po záchranném terénním průzkumu provedeném pracovníky Moravského zemského muzea na jaře 2007 až po dlouhých třiašedesáti letech. Byl to jediný americký voják, který položil svůj život za osvobození naší vlasti od nacismu v bojové akci na území města Brna za 2. světové války... Foto: William L. Kiggins (1923-1944) s chotí Madeline - foto archív Jana Mahra **********************   Program u příležitosti slavnostního odhalení pomníku dne 13.10.2007:   10.00 - prohlídka tábora historických jednotek na Černozemní ulici (hřiště pétanque) 12.00 - ukázka historické vojenské techniky z 2. světové války na Přemyslově nám. - Military Club - Plzeň, KVH 43. pěší pluk - Brno, Jan Léhar - Zvole 14.15 - nástup historických jednotek před slatinským kostelem Povýšení sv. Kříže - Vojenská posádková hudba z Olomouce 14.30 - SLAVNOSTNÍ AKT ODHALENI POMNÍKU: uvítání hostů a občanů starostou obce ing. Jiřím Navrátilem státní hymny U.S.A. a České republiky komentář událostí sestřelení poručíka U.S.A.A.F. W. L. Kigginse 11.10.1944 projevy hostů odhalení a požehnání pomníku, čestná salva křest pamětní publikace 15.00 - přesun historických vozidel a účastníků po Matlachově ulici na Přemyslovo nám. v doprovodu Vojenské posádkové hudby z Olomouce 15.30 - zahájení výstavy pro veřejnost v prostorách "Slunečního dvora" 16.00 - setkání hostů a sponzorů v kongresovém sále "Slunečního dvora"

redakce

Městská část - historie a současnost Slatiny

Slatina leží na východním okraji města Brna, na území, které bývalo obývané odpradávna, jak dokázaly zdejší četné archeologické nálezy. Jako remědělská ves existovala již ve 13. století (první dochovaná písemná zmínka je z roku 1247) a v následujících obdobích se často měnili její majitelé církevní i světští, měšťané z nedalekého Brna i šlechtici. Jako majetek olomouckého biskupa se poprvé připomíná v r. 1306 a následně olomoucké kapituly, a to od r. 1399. V r. 1592 byla Slatina prodána brněnskému měšťanu Janu Menclovi z Kolsdorfu. Až v roce 1628 byla přičleněna k líšeňskému panství a od té doby s ním sdílela svoje osudy až do zániku poddanství v polovině 19. století. Do té doby obec řídil rychtář a konšelé, ustanovovaní líšeňskou vrchností. Potom už si obec volila svoje zastupitelstvo, v jehož čele stál starosta a několik radních.

Téměř až do konce minulého století měla Slatina dvě části - zemědělskou (zvanou Dědina - dnes Přemyslovo náměstí) a dělnickou (Budín). Už před první světovou válkou se však začala rozšiřovat výstavbou rodinných domků kolem silnice do Líšně, k Tuřanům a k Brnu. Líšeňský velkostatek obhospodařoval ve Slatině vlastní rozsáhlý dvůr až do začátku dvacátých let tohoto století. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 a po připojení Slatiny (se 1400 obyvateli) k Brnu v roce 1919, vykoupilo totiž město v rámci pozemkové reformy od majitele líšeňského velkostatku slatinský dvůr s příslušnými polnostmi a rozparcelovalo jej z části k pronájmu zdejším rolníkům, z části pro výstavbu rodinných domků. To umožnilo další rozšíření obce ve všech uvedených směrech (Tuřanka, Ráj, Nová čtvrť). Vznik továren Bratří Johanové (1925), Ing. Erich Roučka (1929) a později Václav Jiránek (1937) svými pracovními příležitostmi vedl k dalšímu rozvoji obce a zvýšení počtu obyvatelstva ( na 3300) a s ním přibývalo i živnostníků a řemeslníků. V obci byl zřízen poštovní úřad Brno 27, zahájila činnost lékařská ordinace. V roce 1932 bylo zavedeno autobusové spojení s Brnem, které bylo podstatně výhodnější než dosavadní vlakové (od roku 1886).

Další vlna rozvoje Slatiny nastala po druhé světové válce. Už v roce 1948 autobus vystřídala první trolejbusová linka. V padesátých letech byly postaveny rodinné domky na východní straně obce, v šedesátých činžovní bloky na západní straně směrem k Brnu. Závažné bylo vybudování silnice podél železniční tratě od kasáren k novému brněnskému letišti, což bylo podnětem k postupnému zastavění téměř veškeré okolní zemědělské půdy různými sklady a továrními objekty. Kolektivizace zemědělství, která se i ve Slatině těžko rodila, stala se sice posléze dobře prosperující, ale v důsledku neustálého úbytku orné půdy muselo zdejší JZD upustit od veškeré živočišné výroby a spojit se s družstvem tuřanským. Úpravou katastru byla ke Slatině připojena západní oblast kasáren, Černoviček a Stránské skály s přilehlým osídlením jakoby protiváha na opačném konci ležící Malé Slatinky, která patřila ke Slatině už od minulého století. V sedmdesátých letech potom pokračovala výstavba i směrem jižním. Největší změnu však přinesla stavba sídliště s panelovými domy, zakončená až v osmdesátých letech. Počet obyvatel se téměř ztrojnásobil a přesáhl 9000. S tím souvisela i občanská vybavenost (jesle, mateřské školky, velká základní škola, obchodní středisko Slatinka a jiné). Do sídliště byla zavedena druhá trolejbusová linka.

Další rozvoj celkové vybavenosti i služeb ve všech směrech přineslo období po listopadovém převratu v roce 1989 vlivem rozvoje všestranného podnikání. Tehdy se také Slatině vrátila po mnoha letech samospráva volbou zastupitelstva jakožto jedné z městských částí. To už však naprosto zmizel venkovský, zemědělský ráz obce a Slatina se stala doslova a v plném rozsahu brněnským předměstím se všemi kladnými i zápornými stránkami této skutečnosti.